Hájíme veřejný zájem ve věcech drážní dopravy.

Železniční síť je jako živý organismus.
Čím rychleji ji osekáváme, tím rychlej umírá ...

Klub přátel lokálek, z.s.

Dukelských hrdinů 3/2590
690 02 Břeclav
IČ: 22871632

Registrace: MV ČR 19.4.2010 pod č.j.: VS/1-1/79685/10-R
Zapsán ve VR: Krajský soud v Brně, oddíl L, vložka 14749

mobilní telefon: (+420) 607 732 721
ID datové schránky: dd2te69
e-mail: info@klub-pratel-lokalek.cz

Transparentní účet u Fio banka, a.s. č.ú.: 2200113770/2010
IBAN: SK9083300000002200113770 BIC kód/SWIFT: FIOZSKBAXXX

Dusí nás smog a silniční doprava

23.11.2011 17:30

Českou republiku dusil celý minulý týden smog a přes zlepšení ve většině regionů ho nemálo zbylo i na poslední dny. Některé měřící stanice hlásily v některých hodinách i čtyřnásobné překročení platných hygienických norem. Zvláště zdravotně slabší občané mají zejména v nejpostiženějších lokalitách citelné zdravotní problémy. Svatý Petr opět vytvořil velkou inverzi, ale tak tomu bývá. Jak je to možné?

Lze odkázat na 42 let budování socialismu. I když zděděné znečištění ovzduší bylo vysoké, 22 let po jeho konci jde o argument málo přesvědčivý.

Lze si stěžovat na naše sousedy. Přenos exhalací z polské katovické průmyslové oblasti na Ostravsko není malý. Odstavení osmi bloků jaderných elektráren v Německu stimulovalo v severočeském Podkrušnohoří maximální těžbu uhlí a výrobu elektřiny s negativními dopady na ovzduší.

Ke smogu jistě přispívá nadměrná liberalizace energetiky, macešský přístup státu k centralizovanému vytápění a do roku 2009 také ignorace potřeby razantních úspor paliv a energie. Pokusy ministra financí Kalouska tunelovat program Zelená úsporám naštěstí nevyšly. Smogu prospívá svatá válka části ekologů proti jaderným elektrárnám a spalovnám odpadu. Škody nadělala v 90. letech i bezhlavá plynofikace a v letech 2005 – 2010 i bezhlavá podpora výroby elektřiny obnovitelných zdrojů, zejména ze Slunce. Zvláště na venkově smog zvyšuje domácké spalování odpadů, na Ostravsku i spalování uhelných kalů.

Hlavním problémem ale zůstává silnice

S výjimkou nejprůmyslovějších regionů je základním zdrojem smogu intenzivní silniční doprava, tvrdě prosazovaná v uplynulých 22 letech coby údajný znak svobody a prosperity. Je značný rozdíl mezi emisemi (exhalace vypouštěné komínem nebo výfukem) a imisemi (znečištěním ovzduší přízemní vrstvy ovzduší, kterou dýcháme). Na emisích se mobilní zdroje podílejí kromě emisí oxidů uhličitého a siřičitého asi 35 až 45 procenty. Zdaleka nejvíc je tvoří silniční doprava. V Praze a většině dalších velkých měst se mobilní zdroje na imisích podílejí často i 90 procenty. I na Ostravsku mají mobilní zdroje asi 25 procentní podíl na imisích. Dalšími 25 procenty přispívá lokální vytápění a asi 50 procenty průmysl.

ČR trpí smogem především proto, že v uplynulých 22 letech preferuje silniční dopravu a naopak často i velmi tvrdě potlačuje šetrnou železniční dopravu. Nízkým financováním obcí a měst je nutí drasticky zdražovat jízdné a tím i podráží rozvoj městské hromadné dopravy.
Zatímco se železniční doprava na přepravních výkonech nákladní dopravy v roce 1989 podílela plnými 74 procenty, dnes její podíl kolísá mezi 20 – 25 procenty. Ve velkém ji nahradila environmentálně zdaleka nejzávadnější auta. Přepravní výkony osobních aut se zvýšily asi o dvě třetiny. I když došlo k zásadní obměně vozového parku, důsledek je pro ovzduší negativní, zvláště pokud jde o tuhé mikročástice PM2,5, které se podílejí na úmrtnosti obyvatel podle západních výzkumů 5 - 13 procenty. Ty produkují především naftové motory. V ČR a v EU přitom platí nižší sazba spotřební daně na naftu než na benzín. Stimuluje se tak podstatně vyšší poškozování zdraví lidí silniční dopravou.

Železniční doprava byla v uplynulých 22 letech při rozdělování investic hrubě diskriminována. Hlavním cílem byla a je tzv. základní, reálně silně předimenzovaná síť dálnic a rychlostních silnic za jakékoliv investiční náklady, za cenu sebevětšího chátrání stávajících železnic a silnic i za cenu vysokých škod na veřejném zdraví a životním prostředí. Silniční dopravu silně zvýhodňuje tolerance externalit – ekonomických škod na životním prostředí a veřejném zdraví. Ani relativně vysoký výnos spotřební daně za pohonné hmoty, placený silniční dopravou (70 mld. Kč/rok), je celé neuhradí (77 mld. Kč).

Není jednoduché počítat nekalkulované náklady pěti základních oborů dopravy – dotace, daňové úlevy a zejména externality ekonomického charakteru. Hrubé nekalkulované náklady (co doprava nemusela platit) bez škod na urbanismu činily v roce 2009 minimálně 269 mld. Kč, tj. asi 7,2 % hrubého domácího produktu (HDP). Čisté nekalkulované náklady dopravy (hrubé minus výnos spotřební daně za pohonné hmoty a zpoplatnění užívání silnic) činily asi 5,1 % HDP. Uplatňovaná politika maximální neregulace lidských aktivit z hlediska potřeb minimalizovat přepravní toky a levné dopravy nestimuluje, ale vážně podlamuje rozvoj ČR. Produkuje čistou ekonomickou ztráty minimálně 110 mld. Kč, o vážném poškozování zdraví lidí a životního prostředí nemluvě. Rozdíl »čisté nekalkulované náklady silniční minus železniční dopravy« dosáhl v roce 2009 asi 60 mld. Kč proti 54 mld. Kč v roce 2008. O to víc reálně stála silniční doprava ČR než doprava železniční. Zvýšení částek ovlivnil přepočet HDP a tržeb podniků Českým statistickým úřadem a vyčíslení tři dalších druhů externalit z dopravy. Přibližnou výši nekalkulovaných nákladů pěti základních druhů dopravy v ČR v roce 2009 bez škod na urbanismu ukazuje tabulka.

Autobus šetrnější než vlak?

Kampaň na toto téma rozjela lobbistická organizace silničních dopravců ČESMAD. Není snadné srovnání autobusů a vlaků. Data máme s určitým zpožděním a jako oborové roční průměry, které nemusí plně platit pro příslušnou přepravní relaci. Jak vlaky, tak autobusy mohou být různého stáří. Přesto mám za to, že nejmenší chybou při srovnání je uvažovat roční průměr.

V průměru nejnižší externality na přepravní výkony má metro (0,1 hal./osobokilometr), druhá je elektrická železnice (3,5 hal./oskm), třetí letadlo (7,1 hal./oskm), čtvrtý trolejbus (8,6 hal./oskm), pátá motorová železnice (20 hal./oskm), šestá tramvaj (43 hal./oskm), sedmý linkový autobus (45 hal./oskm), osmý autobus MHD (65 hal./oskm) a pomyslnou štafetu uzavírá osobní auto s 67 hal./oskm. I když je výpočet jistě zatížen určitými nepřesnostmi (disponibilní datová základna má k dokonalosti daleko), rozdíl je vysoký ve prospěch šetrnosti motoráčků.

Průměr linkových autobusů je přitom zatížen značným podílem nepravidelných autobusů a dálkových autobusů jezdících po hlavních silnicích s příznivějšími parametry, průměr motorové trakce na železnici naopak méně šetrnými dieselelektrickými lokomotivami. Je třeba vidět, že autobus MHD jezdí výlučně ve větších městech, kde jsou emise pociťovány nejhůře. Nahrazování přepravních výkonů autobusů MHD vlaky, tramvajemi, trolejbusy a metrem je tudíž z hlediska ochrany životního prostředí potřebné.

Neumím vyčíslit destrukci urbanismu osobními, ale i nákladními auty. Autobus MHD, ale i linkový, stejně jako vlak, metro, tramvaj a trolejbus, tuto destrukci významně brzdí. Ale jen brzdí. I tak se kdeco velmi nákladně bourá a přestavuje, aby se do měst vešlo ještě více aut.

V šetrnosti přepravních výkonů nákladní dopravy se díky nulovým obětem nehod na první místo vyšplhala vodní doprava (5,4 hal./tunokilometr), druhá je elektrická železnice (7,6 hal./tkm), třetí motorová trakce nákladní železniční dopravy (10 hal./tkm) a pořadí tradičně uzavírá nákladní silniční doprava (55,6 hal./tkm).

Místo závěru

Dopravu je třeba posuzovat jako celek, včetně síťových efektů. Je zřejmé, že zastavení dopravy na kterékoliv trati se negativně projeví na navazujících železničních tratích. Integrované dopravní systémy dosud nepokrývají celé území ČR. Navíc jsou občas dělané s cílem zastavit osobní železniční dopravu na lokálkách. Zdaleka nejhorším je zde Ústecký kraj, jenž zastavováním provozu na lokálkách citelně podvázal svůj rozvoj. V menším lze podobné případy nalézt i v dalších krajích. Problémů je řada, včetně soustředění téměř všech investic do železnic na hlavní tratě a neúměrném šetření na údržbách a opravách lokálek.

  • autor: Jan Zeman
TOPlist