Hájíme veřejný zájem ve věcech drážní dopravy.

Železniční síť je jako živý organismus.
Čím rychleji ji osekáváme, tím rychlej umírá ...

Klub přátel lokálek, z.s.

Dukelských hrdinů 3/2590
690 02 Břeclav
IČ: 22871632

Registrace: MV ČR 19.4.2010 pod č.j.: VS/1-1/79685/10-R
Zapsán ve VR: Krajský soud v Brně, oddíl L, vložka 14749

mobilní telefon: (+420) 607 732 721
ID datové schránky: dd2te69
e-mail: info@klub-pratel-lokalek.cz

Transparentní účet u Fio banka, a.s. č.ú.: 2200113770/2010
IBAN: SK9083300000002200113770 BIC kód/SWIFT: FIOZSKBAXXX

Česká televize ničí železnici neobjektivním zpravodajstvím

20.11.2012 23:55

Jak jsem napsal dříve, o objektivitě našich televizí si nedělám iluze. Tentokrát se předvedla Česká televize ve svém hlavním zpravodajství 20. listopadu 2012 kolem 19:30 (odkazy: online, stažení, text). Z mnoha nesmyslů, kterými nás bez přestání láduje, tomuto bohužel trošku rozumím. Velmi mě mrzí, že takto zkresluje skutečnost televize, která je veřejnoprávní, má sloužit veřejnému nekomerčnímu zájmu a ještě za to inkasuje povinné desátky od občanů vlastnících televizor, ať už v něm sledují cokoliv. Je s podivem, kolik nesmyslů se dá vtěsnat do necelých 2 minut reportáže.

Nejdříve se dozvíme, že stát stojí péče o nevyužívané lokálky desítky miliónů korun, které by prý jejich zrušením ušetřil. Co už neřekli, bylo, že z vykazovaných prostředků do těchto i do jiných ještě neopuštěných lokálek jde velmi málo. Také se nedozvíme, že tyto tratě je prakticky nemožné vyrvat ze spárů státního správce SŽDC, který zde "hospodaří". Jak špatně tato organizace o naši síť pečuje a o kolik levněji a o kolik lépe by to zvládli jiní, se dozvíme tady, jak také vypadají tratě, o které má SŽDC pečovat ze zákona a inkasuje na ně dotace, uvidíme např. zde. Za ohlédnutí stojí nedávná minulost - neférový a doslova záškodnický postup, jakým se SŽDC za podpory exministra dopravy Bárty pokusila vyšachovat obce a veřejný sektor z rozhodování při svém pokusu "nechtěné" lokálky zrušit (odkazy: 1, 2, 3 a 4).

Dále se dozvíme, že starostové a občanská sdružení rušení lokálek brání, ale starat se o koleje prý nechtějí. Jako příklad za města a obce je uveden starosta Žacléře, který pokrčí rameny a řekne, že jejich trať bude opuštěná asi už na pořád, už se ale nezmíní, že o nádražní budovu zde její "správce" (tentokrát ČD) pečoval tak úžasně, že se její část před pár měsíci zřítila (odkaz). Asi se nehodí vypravit se jinam, kde města a obce projevily aktivní přístup a o své tratě se snaží a vedou s kraji a státem (potažmo SŽDC) úporný boj. Nehodí se zmínit trať Moravské Budějovice-Jemnice, kde proti (z)vůli objednavatele dopravy kraje Vysočina bojuje starosta Jemnice, nehodí se trať Kralovice-Mladotice, o kterou tehdy ještě unitární ČD (před vydělením SŽDC) tak dobře pečovaly, že 100 let staré neměněné kolejnice nechtěly opravit a po jejich "vyrajtování" trať raději zavřely a nechaly rozkrást. Co na tom, že vlaky zde bývaly tak plné, že se do nich doslova nedalo dostat. Nehodí se podobně "udržovaná" trať Loket-Krásný Jez (odkaz), kde se dnes blýská na lepší časy (odkaz). Jsou ignorovány snahy Severočeských drah, kteří po řádění Ústeckého kraje na tamních lokálkách v zásadě suplují veřejnou dopravu a dělají to velmi dobře. Nebyla zmíněna tolik zkoušená Kozí dráha.

Samostatnou kapitolou jsou budovy nádraží, které vlastníci (ČD nebo SŽDC) nejdříve zbaví nájemníků, pak je nechají chátrat, poté odmítnou odprodat např. o ně zajímající se obci a raději je za (naše) peníze zboří (odkazy: 1, 2 a 3).

Další plivnutí do tváře Čt uštědřila spolkům, které se prý o lokálky nechtějí starat. Co na tom, že se jedná o lidi, kteří kromě řádného zaměstnání a živení rodin ve svém volném čase dřou v potu tváře a zachraňují, co se dá a na co jim síly a finance stačí. Že proti jednomu jejich vydřenému vítězství jiní státem posvěcení a dotovaní stačí zničit hodnoty tisícinásobné a jejich manažeři si za to ještě rozdávají odměny. Že ani ti, kteří by o vlastní trať stáli, se k ní nedostanou, protože prostě nemají desítky milionů korun, aby ji koupily od státu, který se o trať nechce starat.

Není vůbec zmíněno, jak likvidační pro dopravu po železnici je dělba objednávání vlaků mezi Ministerstvo dopravy a kraje a jak se tyto jednotlivé "instance" na sebe často vymlouvají a bez ohledu na politickou různost v zásadě ať už úmyslně nebo v nevědomosti a hlouposti realizují postupnou (řízenou?) likvidaci a vymírání. Za příklad mně dobře známý mohu označit předvolební osazenstvo kraje Pardubického, který se v ničení dopravy na železnici dost vyznamenal a v manipulaci a ignoraci veřejného mínění se jeho tehdejší představitelé rozhodně nežinýrovali (odkazy: 1, 2, 3). Nezbývá než doufat, že po krajských volbách se věci otočí lepším směrem s novým proželezničním krajským radním. A jako kraj, kde mnoho lokálek bylo fyzicky zničeno a z jedné nezničené je po zrušení osobní dopravy systematicky vyštváván poslední přepravce nákladní poslouží kraj Jihomoravský (odkaz).

Výsměchem je postesknutí SŽDC na to, že musí "udržovat" trať Dobronín-Polná. Jaksi pozapomněli, že když sem chtěl nedávno drze jeden soukromý dopravce jet, bylo mu to na poslední chvíli znemožněno "výlukou nevýlukou" (odkaz).

Snad jediná oprávněná stížnost celé této reportáže se týká stálých krádeží vybavení, což svědčí něco o tom, jací někteří z nás jsou a jak se k veřejnému majetku staví.

Poté byla zmíněna vyhláška Ministerstva dopravy o převodu "nechtěných" tratí na jiné nabyvatele, která stále není hotová. Její původní strašná verze (odkaz) byla sice zbavena nejhorších nemravností, stále však nesplňuje dvojí - jiný přístup státu k železnicím na rozdíl od silnic a fakt, že jiné části veřejného sektoru - obce a kraje - jsou v pořadí na bezúplatné převzetí trati až dále v pořadí po zájemcích komerčních, kteří státu za zničenou trať zaplatí. To je nápad - co takhle soukromé silnice? Koupí je někdo?

Co Čt nezmínila, ale co reportáží prosvítá, je údajná neekonomičnost samotné existence lokálek. Prostě když se rozeberou, ať demolice a rekultivace stojí, kolik chce (obvykle tolik, co údržba na desítky let, přičemž opětné vybudování zničeného je ekonomicky zhola nemožné), tak ušetříme. Nevadí, že se do nich investuje málo nebo nic, nevadí, že na rozdíl od silnic, cyklostezek a chodníků na dráze musí každý dopravce tvrdě platit za každý projetý kilometr sebechatrnější trati a ještě čelí obstrukcím, ono se to prostě pořád nevyplatí. Jak to? A jak se zjistí, jestli se vyplatí chodník, náměstí, cyklostezka, okresní silnice nebo dálnice? Nabízí se porovnání - za použití silnic se platí formou spotřební daně na pohonné hmoty (ale to platí i železnice), dále dálniční známky (rozpuštěno do ceny projetého kilometru zanedbatelné) a dálniční mýto (proti železnici stále směšně nízké). Tak kde je chyba? Zde najdete článek odborníka, který vypočítal, kolik Kč/km by musela platit silniční vozidla, aby se silnice ufinancovala.

A obecněji: Nepřijde vám ta písnička povědomá? Nemocnice, školy, nejrůznější veřejné instituce, to vše se prý musí neustále ničit a ať čekám jak čekám, pořád nenadešel ten okamžik, kdy bychom konečně dosáhli stavu zdravé a efektivní ekonomiky. Opravdu myslíte, že tohle někdy skončí?

Závěrem tohoto článku bych se rád omluvil těm pracovníkům zmiňovaných organizací, kteří jsou poctiví a slušní. Vím, že tam jsou, a za dobrou práci a iniciativu jsou trestaní podobně, jako tomu bývalo za starého režimu. Navrch mají bohužel zase ti druzí.

  • autor: ing. Pavel Prchal
TOPlist